Ta usměvavá: Kaligrafie není o talentu, ale o tréninku

Moderní kaligrafii propadla kaligrafka Lucie Špatenková alias Ta usměvavá před deseti lety a od té doby ji nepustila. V rozhovoru vypráví o tom, proč je krasopsaní víc než jen hezké písmo, jak vypadá zákulisí komerčních zakázek i proč může být psaní rukou formou meditace.  

Jak jste se dostala ke kaligrafii a krasopsaní? 

Písmo jsem si zamilovala hned na první pohled, když na mě poprvé v roce 2015 na Instagramu vyskočila fotografie s moderní kaligrafií. Od té doby jsem jí doslova propadla. A to mě nepustilo až doteď. 

 

Jaké techniky nebo materiály nejraději používáte?

Poslední dobou mám nejradši klasickou kaligrafii s perkem a inkoustem. Miluju ten pocit, když se můžu s barvou dostat co nejvíc do kontaktu. A velkou slabost mám také pro ruční strukturované papíry.

 

Máte oblíbené písmo nebo postup, který nejčastěji používáte?

Na kaligrafii, kterou vyučujeme, nejvíc miluju právě to, jak variabilní a kreativní dokáže být. Takže každé slovo a každé písmeno v něm je vždy naprostý originál. 

 

Jak dlouho trvá vytvořit kaligrafický text od nápadu po finální výsledek?

Lidé si častokrát myslí, že je to o tom, že si k papíru sednu a na první dobrou vytvořím krásný kaligrafický výsledek. Ve skutečnosti je samotné psaní jenom odměna za práci, která tomu předchází. Vždy je třeba hodně měřit, zkoušet, skicovat, navrhovat a připravovat přesně tak, aby výsledek byl takřka dokonalý, i přesto, že se píše ručně.

 

Měnil se váš styl s časem?

Určitě, osobitý kaligrafický styl se časem vyvíjí a tříbí. Člověk se v čase zlepšuje a zároveň má v různých obdobích tendenci přiklánět se k určitým stylům podle preferencí nebo trendům. Jedno je ale jasné – i po 10 letech s kaligrafií se mám stále co učit, co nového objevovat a zkoušet. Je to ten nikdy nekončící proces, který tak miluji.

 

Máte nějaký projekt nebo dílo, na které jste obzvláště pyšná?

Za ty roky je takových kousků vícero. Jedním z nich je třeba popsání jedné ze stěn Rudolfína k výstavě Unplugged. Pyšná jsem ale byla i v momentě, kdy nás oslovila značka Chanel, abychom pro ně tvořily. Byla to totiž jedna z posledních značek, které jsem měla vysněné, a ještě jsme s nimi nespolupracovaly.

 

Jaké nejčastější chyby dělají začátečníci v kaligrafii?

Drží špatně brushpen, který je pro správné a snadnější psaní potřeba držet výš než klasické pero nebo propisku. Taky si kupují nekvalitní materiály. A poslední častou chybou je to, že na začátku si nezajdou na kurz, aby je někdo do kaligrafie zasvětil. Často se pak stává, že se velmi rychle nechají odradit. Což je škoda, protože často jde opravdu o drobnosti, jako je správný úchop pera nebo nesprávné zvládnutí základních tahů. To je na kurzu pod odborným vedením otázka 20 minut. 

 

Co byste tedy poradila někomu, kdo s krasopsaním začíná?

Aby si ušetřil trápení a zkoušení pokusů a omylů a na začátku své kaligrafické cesty si zašel na kurz. A pak ještě nepřeskakovat úplné základy, jako jsou nejrůznější rovné čáry, obloučky, vlnovky a kličky.

 

Jak motivujete svoje studenty, aby vydrželi trénovat?

Naše cvičebnice má záměrně 40 stran, i když na kurzu projedeme ani ne polovinu. Zbytek cvičebnice je nachystaný pro domácí trénování – právě proto, abych zvýšila pravděpodobnost, že se studentni ke kaligrafii doma vrátí a bude jim to příjemné. Také na lekcích záměrně ukazuji svoje (otřesné) kaligrafické začátky a dokazuji jim, že krasopsaní není o talentu, ale o tréninku. Navíc krasopsaní má tu výhodu, že není potřeba si pro jeho trénink vyčleňovat žádný čas navíc. Stačí brushpen a každý den napsat jedno slovo nebo větu. A věřte, že výsledky se dostaví dřív, než byste čekali.

 

Které pomůcky byste doporučila úplným začátečníkům?

Kvalitní brushpeny. Moje nejoblíbenější kombo jsou Fudenosuke a Tombow. A pak cvičebnici pro začátečníky. Případně tenhle balíček, který obsahuje všechno potřebné.

 

Skicáky na kaligrafii najdete zde

 

Co všechno sledujete, když si vybíráte papír pro kaligrafii?

Určitě hledím na gramáž. Ráda si vybírám vysokogramážní papíry, které mají více než 160 g/m2. U finálních prací mě určitě mě baví i struktura. Moc ráda zkouším ruční papíry. Ale pro trénink preferuji papír hlazený. Vždy dbám, ale i na savost; zkrátka to, aby byl inkoust nebo má psací potřeba s papírem kompatibilní.

 

Jak probíhá tvůrčí proces, když pracujete na komerčních zakázkách?

Velmi často je to o precizní, téměř dokonalé přípravě. Když vyhotovujeme zakázky, není to o tom, že si sedneme k papíru, na který hned text píšeme. V momentě, kdy do ruky už bereme psací pomůcku, vím, jak přesně text bude vypadat a jak bude na stránce rozvržen. Není milimetr na papíře, o kterém bych v tento moment neměla představu. Samotnému psaní často předchází i důkladná rešerše a testování materiálů tak, abychom klientovi zajistily dokonalý výsledek. Je to mnohem náročnější a delší proces, než by se na první pohled mohlo zdát. 

 

Co pro vás znamená ruční psaní v době, kdy většinu věcí píšeme na klávesnici nebo v telefonu?

Ruční psaní je pro mě silná chvíle, kdy zůstávám s textem a on v podstatě prostupuje celým mým tělem. Nejenom že jsem u psaní fyzicky, protože daný text píšu rukou, ale také nad ním přemýšlím, abych nedělala chyby. Je to tedy moment, kdy se do textu můžu otisknout. Jsem schopná mu dát konkrétní charakter – ve smyslu použitých prvků, jako je nejrůznější zdobení, nebo naopak volba velmi minimalistického stylu. Zároveň je to krásná chvíle, kdy se na chvíli můžu odpojit od všech těžkostí a myšlenek a být jen v přítomném okamžiku.

 

7 důvodů, proč psát rukou

 

V čem je podle vás ručně psaný text jiný než digitální – emočně i vizuálně?

Asi mi dáte za pravdu, že ručně psaný dopis se žádnému e-mailu nedokáže rovnat. Je zatím zkrátka čas. A když je dokonce napsaný krasopisně, tak i um.

 

Máte pocit, že písmo dokáže prozradit něco o osobnosti člověka?

Ano, dokonce existuje věda, která se právě tímto zabývá. Nazývá se grafologie. Samo o sobě je to další náročná disciplína, kterou ale já sama, bohužel, neovládám. Nicméně pokud se ručně psaný text snažíme napsat hezky, dokážeme tím dát druhému najevo, že nám na něm záleží. 

 

Píšete si deník nebo poznámky ručně? 

Jelikož jsem pracující máma, od deníku jsem kvůli nedostatku času už před nějakou chvílí upustila. Navíc písma mám v životě tolik, že se bez něj zřejmě už asi obejdu. Co si ale vždy zaručeně píšu rukou, jsou denní to do listy. Pomáhá mi to utřídit si, jaké úkoly mě čekají, a dát jim jasnou prioritu. Je to takový můj ranní rituál. Navíc ta satisfakce v momentě, kdy si hotový úkol můžu odškrtnout, je k nezaplacení.

 

Funguje kaligrafie jako forma meditace?

Rozhodně, je to neskutečný relax. Lidé se při něm velmi často dostávají do flow, kdy ztrácí pojem o čase, protože nepřemýšlí nad ničím jiným než nad jednotlivými tahy. V dnešní uspěchané době je kaligrafie právě tou činností, kdy se na chvíli můžeme zastavit a jen tak chvíli být. Písmo nám tak zároveň pomáhá odpojovat se od všech těžkostí a starostí. A pomáhá nám soustředit se pouze na přítomný okamžik, na provádění dokonalých tahů a písmenek ve správném pořadí. Zní to jednoduše, a ve výsledku to opravdu tak jednoduché je. A je to léčivé.