Jak zpomalit, když máme pořád pocit, že musíme něco dělat? S Denisou Chaloupkovou o józe a odpočinku

Jóga pro Denisu Chaloupkovou není jen o pohybu a dokonalých pozicích. Učí ji zpomalit, lépe vnímat samu sebe a zůstávat konzistentní i ve chvílích, kdy ztrácí motivaci. Kromě jógy jí pomáhá odpočívat také čtení, psaní a obyčejný papír. Povídali jsme si o tom, proč neumíme být v tichu, proč je dobré nečekat s odpočinkem až na chvíli úplného vyčerpání a co všechno se může vejít na stránky deníku.  

Co ti jóga přináší do běžného života?

Asi hlavně to, že díky ní dokážu líp rozlišit, čím se chci a nechci nechat ovlivňovat. Zároveň mi dodává odvahu a učí mě zůstávat konzistentní. Protože konzistence je pro mě mnohem víc než motivace, která pořád jen přichází a odchází.

Přináší mi taky hodně lásky a zajímavých míst a lidí, kteří věci vidí podobným způsobem a kteří mě učí spoustu věcí i o mně samotné.

Taky díky józe dokážu mnohem lépe zvládat náročnější situace, a tím pádem i reagovat méně impulzivně a věci trochu víc promýšlet. Snažím se jednat tak, abych pak třeba něčeho nelitovala. Jóga učí spoustu věcí postupně. Je to krásná cesta.

 

Co – kromě jógy – ti pomáhá zpomalit a opravdu si odpočinout?

Čtení a psaní. Miluju psát. Ať už do deníku, různých poznámek nebo diářů. Pomáhá mi to trochu víc si utřídit myšlenky v hlavě. Někdy věci, které napíšu, sdílím, a jindy si je nechávám pro sebe.

Taky mi hodně pomáhá čtení všeho možného – od fantasy knih přes naučnou a odbornější literaturu až po Jóga sútry. 

Různé knihy ve mně zanechávají různé věci a to na tom miluju. Mám pocit, jako bych na chvíli byla v paralelním světě. A i když to někomu může připadat jako útěk z reality, pro mě je to naopak takový regulátor, abych nedošla do úplného bodu vyčerpání. Vždycky mě to hezky dobije.

 

Myslíš, že dnes vůbec umíme odpočívat? Nebo máme tendenci i odpočinek nějak „výkonově“ uchopit?

Myslím si, že je v životě v první řadě důležité najít balanc mezi výkonem a odpočinkem tak, abychom nemuseli odpočívat až ve chvíli, kdy jsme úplně vyčerpaní. To je podle mě naše největší chyba.

Protože ve chvíli, kdy začnu cítit vyčerpání, moje tělo i hlava si ten odpočinek logicky začnou vyžadovat. A potom hledáme různé způsoby, jak tu hlavu vypnout. Ty způsoby ale mnohdy nejsou úplně zdravé a hlavně jsou chvilkové, takže vyčerpání vzápětí přijde znovu.

Nikdo vlastně moc nepřemýšlí nad tím, jak si život nastavit tak, abychom do úplného vyčerpání vůbec nemuseli dojít. Aby odpočinek nebyl jen reakcí na únavu, ale aby byl přirozenou součástí našeho života a taky jakousi protiváhou k výkonu.

Myslím si, že je důležité zamyslet se nad tím, jak podávat výkon tak, aby to pro nás bylo udržitelné. Což je samozřejmě na každém z nás, ale je to podle mě něco k zamyšlení.

 

Jakou roli podle tebe hraje v odpočinku ticho a chvíle bez telefonu?

Tohle se někomu může zdát jednoduché, ale za mě je to hodně náročná věc. Nejen odložit telefon a chvíli na něm nebýt, což rozhodně uleví očím a taky nám to zastaví neustále jedoucí tok myšlenek, ale hlavně to ticho.

Hodně z nás si ho přeje a pak v něm vlastně neumí být. Pořád hledáme způsoby, jak to ticho vyplnit, protože když se ztiší vnější svět, ten vnitřní o dost zesílí. A ne každý tomu chce čelit.

Myslím, že je to moc hezká praxe, se kterou můžu začít i končit den. Dát si třeba tiché ráno a večer, kdy nějakou dobu nebudu mluvit a zbytečně zaměstnávat hlavu zprávami a různými videi z telefonu, které mi vlastně nikam neutečou.

Když začnu a skončím den tímhle způsobem, možná ten odpočinek nebude třeba tak často vyžadován.

 

Kdybys měla někomu dát jeden jediný tip na malý každodenní rituál pro větší klid a soustředění, co by to bylo?

Určitě psaní deníku. Naše myšlenky jsou opravdu hodně rychlé a taky je jich hodně. A dokud je nepozorujeme a nevnímáme doopravdy a jen na ně impulzivně reagujeme, nikdy vlastně nemáme šanci se poznat.

Takže chvíli klidně sledovat tok svých myšlenek se zavřenýma očima, pozorovat je, ale nereagovat na ně, a pak po pár minutách psát. Pocity, všechno, co mi tak sedí na srdci a je potřeba jít ven.

A někdy jsou to šílené bláboly, ale ona ta hlava není furt spořádaná, spisovná a dost často nedává smysl. Což je v pořádku, jen je třeba to pochopit a přijmout.

U mě všechny strasti, slasti a nápady vedou do deníku.

 

Co ti přináší psaní rukou a telefon nebo počítač to nedokážou?

Já miluju psát rukou. Mám pocit, že mnohem víc vnímám, když píšu rukou. Na tom papíře je to takový vlastně hezký mess, má to svoje kouzlo.

Je to krásné hlavně v tom, že se před sebou člověk pak přestane stydět. Na počítači nebo v mobilu v poznámkách můžu pořád text mazat a upravovat, v deníku to nejde. Tak prostě píšu a někdy se i fakt stydím, ale teď už to beru spíš jako upřímnost sama k sobě.

A taky je takových krásných deníků a prostorů, kam psát, že je škoda používat poznámky v telefonu.

 

Který papírový produkt Bobo máš nejraději nebo nejčastěji používáš?

Moc se mi líbí skicáky, protože si ráda kreslím, píšu si do nich sekvence na lekce a občas si jen tak čmárám, což mě hrozně uklidňuje.

A taky miluju týdenní plánovače. To by mi šlo, pořád si něco plánovat. Jen pak často zapomínám, co všechno jsem si vlastně naplánovala, takže mít ho někde na nástěnce, pořád na očích, je ideální.

 

Máš nějakou mantru nebo myšlenku, ke které se opakovaně vracíš?

Asi myšlenka, že můžu vynaložit úsilí, aniž bych na věci tlačila. Dělat to, co je v mých silách, zůstávat konzistentní, ale zároveň umět povolit a nechat věci, aby se vyvíjely svým tempem.

Ne všechno musím mít pod kontrolou a ne všechno, co nepřichází hned, znamená, že to nepřijde vůbec. V angličtině to má hezké spojení „ease in effort“. A k tomuhle spojení se moc ráda vracím a ráda ho i říkám na svých lekcích.

 

Co děláš ve dnech, kdy jsi unavená, zahlcená nebo prostě nemáš chuť cvičit?

Když nemám chuť cvičit, tak se většinou přemůžu aspoň na nějakou kratší verzi, protože vím, že mi pak vždycky bude líp a taky chci zůstat konzistentní. U mě platí to, že když jednou z lenosti vynechám, tak pak vynechávám pořád, haha. Ale každý to má jinak.

Když jsem naopak unavená, tak se nepřemáhám. Jóga vlastně není jen o pozicích, ale je v ní spousta dalších technik a praxí, které lze do života zařadit.

Nebo si jen vezmu kafe na cestu a jdu se projít se sluchátky v uších, kde mi buď hrají oblíbené písničky, podcast nebo audiokniha.

 

Mohlo by vás zajímat:

• Jak si psát deník vděčnosti

• Proč je psaní deníku lepší než terapeut

• Jak začít s journalingem