René Nekuda: Kreativitu dokážete restartovat za víkend

Vystudoval Literární akademii, několik let pracoval jako novinář a dnes píše knížky a vyučuje tvůrčí psaní. Miluje příběhy a rád cestuje. Jeho poslední kniha je určena všem, kteří potřebují restartovat vlastní kreativitu.

Scházíme se na konci října a je to přesně rok, co vám vyšla knížka Restart kreativity. Jaké máte za tu dobu ohlasy?
Zatím skvělé. Asi největší radost mám z toho, že ji začaly používat i paní učitelky na základních a středních školách. A těší mě, když lidé sdílejí, jak s knížkou pracují. Třeba jak pálí stránky. (smích)

V knize je mnoho podobných, až trochu bláznivých, úkolů. Jak jste je vymýšlel?
Jsou to sesbírané úkoly za mnoho let, co učím. Všechny jsou ověřené a jejich cílem je probudit kreativitu a podnítit jiný způsob myšlení. Jsou zaměřeny na různé způsoby tvorby a fungují jako zrcadlo – čím víc úkolů splníte, tím víc se toho o sobě dozvíte. Knížka není určena úplně racionálně uvažujícím lidem, naopak je vhodná spíš pro ty, kteří rádi testují věci v praxi a sami na sobě.

V úvodu knížky píšete, že jsme obaleni nánosy stereotypu. Co tím myslíte?
Je naší přirozeností, že děláme stále to samé dokola. Jezdíme do práce stále stejnou cestou, vaříme pořád ta samá jídla… Třeba často kvůli úspoře času. Jistoty jsou zdravé, ale občas je potřeba něco změnit, protože každá změna nás nutí být kreativní.

Vy sám svou kreativitu ještě nějak rozvíjíte?
Jasně, každý den. Většinou cíleně, ale naštěstí se díky práci potkávám s mnoha zajímavými lidmi a to mi přináší do života neustálé změny a nové podněty. Hodně mi pomáhá cestování, jiné kultury… Snažím se občas chodit neznámou cestou, někdy si dám jídlo, které neznám…

Je tedy potřeba to mít neustále na paměti a dělat změny cíleně?
Ano. To nikdy nekončí, jde o celoživotní proces.

Myslíte si, že jsme všichni kreativní, ale že nám ta kreativita postupně slábne?
Určitě, třeba děti jsou super kreativní, protože ještě nemají naučené vzorce chování. Třeba kombinují něco, co by nás už nenapadlo. Všichni jsme jako děti byli kreativní, ale postupně tuto vlastnost ztrácíme.

Jak se tedy ještě jinak dá kreativita restartovat, třeba pravidelně každý den?
Existovaly stránky jménem Nestereo – soubor drobných úkolů, které se daly zapojit do běžného života. Třeba sníst oběd a prohodit si vidličku a nůž. To vás absolutně vyhodí ze stereotypu, musíte se víc soustředit a jídlo si najednou vychutnáte úplně jinak. Získáte zcela jiný zážitek, nové vjemy a tím si rozšiřujete škálu zkušeností. Dobře také funguje jít do kavárny, kam často chodíte, ale sednout si jinam než obvykle a sledovat místo, kde většinou sedáváte. Najednou získáte zcela nový úhel pohledu. To se vám pak může hodit v práci, když vám něco nejde, tak se na problém zkusíte podívat jako někdo jiný.

O kreativitě vedete také kurzy. Kdo je váš typický student?
Učím všechny od 11 do 80 let, ale často jsou to lidé ve středním věku, kteří zažívají první krizi. Jsou v práci dlouho, dělají stále to samé dokola, jsou málo invenční… A třeba se chtějí vyrovnat mladším kolegům, kteří mají větší drive a víc jim to pálí, protože v sobě nemají zmíněné pracovní stereotypy. Dalším problémem je, že nevědí, kdy a jak se jim nejlépe pracuje, nebo neumějí dobře komunikovat se svými kolegy. Z toho pak často vznikají frustrace… A je velice těžké to odbourat.

A daří se to po jednom školení?
Ano. Většinou stačí víkend a svou kreativitu restartujete. Musíte ale chtít a soustředit se na to.

Vy umíte být kreativní na povel?
Samozřejmě jsou občas chvíle, kdy se mi to nedaří, ale většinou to zvládám. Asi je to tím, že už se dobře znám a vím, jak funguju. Třeba ráno mi to jde většinou lépe.

Potřebujete si své nápady nejprve zapisovat ručně na papír?
Většinou si všechno zapisuji do telefonu. Ale na pracovním stole mi nesmí chybět lístečky na drobné poznámky, rychlé nápady a malé úkoly – ty které rychle vyřeším, odškrtnu a jedu dál. To je takový fígl na produktivitu, rozkouskovat si velké povinnosti na menší kroky. Náš mozek je vždycky spokojený, když je něco hotové. Když mám totiž naplánovat dovolenou pro celou rodinu, tak to je šíleně velká věc. Pokud si ale zapíšete úkoly typu: zařídit pojištění, koupit opalovací krém, půjčit si kufr… Tak je větší šance, že to všechno splníte, na nic nezapomenete a ještě budete mít skvělý pocit z toho, jak vám to pěkně odsýpá...

Jak se vůbec stavíte k novým technologiím v porovnání s papírem?
Jsem fanda technologií, ale mám rád i papír. A těší mě, že spousta mých kurzistů na školení stále ještě chodí s klasickým sešitem.

Můžeme říci, že jsou technologie částečně zabijákem kreativity?
To je hodně individuální… Někdo potřebuje zpomalení, které mu papír poskytne, někdo ale naopak potřebuje psát rychle, což se zase dělá lépe na počítači. Měli byste zjistit, jak fungujete, a podle toho pracovat. A občas to změnit.

Co vás teď v životě nejvíc naplňuje?
Práce na další knížce pro děti. A jelikož si webovky dělám sám, tak mi dělá radost, že jsem se včera naučil zase něco nového. To je další můj způsob, jak bojovat proti stereotypu – nepracovat jenom se slovy a s příběhy, ale i s jedničkami a nulami. (smích)