Práce s papírem je mojí součástí. Mít plán mě uklidňuje, říká Zuzana alias Flatwhite Lettering

Zuzana Bartíková je kaligrafka, maminka dvou malých kluků a vášnivá pekařka. I když by se mohla věnovat jen dětem, práci na druhou kolej odstavit úplně nechtěla. A tak jsme si povídaly o tom, jak to stíhá, kdy se jí nejlépe pracuje a kde na to všechno bere energii. 

„Jsem hodně papírový typ, dokonce jsem si dřív kreslila vlastní mapy, když jsem někam šla. Ale často se mi stává, že si koupím nový notýsek a pak je mi líto ho používat,” usmívá se Zuzka. Pro klienty tvoří pod přezdívkou Flatwhite Lettering. 

Nejčastěji jsou to různé cedulky a nápisy – třeba pro karlínské bistro Etapa, naposledy pro bistro Šodó v Dejvicích. Často tvoří taky svatební oznámení a momentálně pracuje na vizuálním stylu pro jednu mimopražskou cukrárnu. 

Jaký je proces tvojí práce?

Je to kombinace papíru a technologií. Píšu nejraději akvarelem, často na tvrdší papír nebo do skicáků, třeba skicák Retro A5 mi hrozně vyhovuje. Nejprve si dělám skici a pak si hotový výtvor překreslím do tabletu. Většinu věcí ale kreslím a píšu rovnou do něj, je to tak jednodušší – hned se mi to převede do křivek. Navíc si s tím můžu víc hrát, nemusím nic škrtat nebo vyhazovat papíry. 
 

Jak sis tvořila portfolio klientů a zakázek?

Šlo to postupně. Časem se ukázalo, že naprosto platí: čím se prezentuješ, to budeš dělat i nadále. Tím myslím, že klienti se ozývají kvůli tomu, co vidí, respektive co jim ukážu. I tak mi ale sebepropagace moc nejde, jsem ráda, že už si mě zákazníci najdou sami. 

Máš dvě malé děti, ale do toho pracuješ. Jak to stíháš? 

Mám velikou výhodu, že práci brát můžu, ale nemusím. A tak beru jen to, do čeho se mi opravdu chce, co se mi líbí, s čím souzním, co mě může někam posunout nebo pokud jde o firmu, která se mi opravdu líbí. Jonatan má tři měsíce, s tím to jde v pohodě, ale dvouletý Davídek už vyžaduje víc pozornosti. A tak často pracuji, když děti spí.

Můžeš si čas naplánovat dopředu?

Vím, že můžu pracovat ve dnech, kdy je Davídek ve školce. A pokud potřebuji pracovat víc, plánuji si práci po desáté večer, nebo pak ráno kolem šesté, sedmé. Mít plán mě uklidňuje. Když ho nemám, jsem pak nervózní a protivná. Bez něj to prostě nejde. 

Jak obecně zvládáš work life balanc?

Díky tomu, že můžu brát jen něco, tak docela dobře. Navíc si u práce odpočinu. Je to moje součást, bez ní bych to nebyla já. Moje práce je můj koníček, když dlouho nic nedělám, chybí mi to. Chybí mi styk s papírem i s klienty. Neumím si představit, že bych to nedělala. A i když to se dvěma dětmi chce trochu lepší time management, jsem takhle spokojená. Me time je obrovsky důležitý. Nemůžu být jen máma a řešit celý den jenom plínky. Tohle jsem já. 
 

Musela ses to nějak učit?

Stačilo naučit se říkat ne. Neberu věci, které nechci. Díky tomu pak necítím žádný tlak. Ale taky mám obrovskou psychickou podporu v manželovi, to mi moc pomáhá. 

Které nástroje používáš pro organizaci času?

Žádné tabulky ani diář nemám. Jelikož toho nemám tolik, mám všechno v hlavě. Což je taky dobrý ukazatel toho, že si toho neberu moc. Dokud si pamatuju, co mám kdy odevzdat, je to v pohodě. 

Pomáhá ti při práci vlastní prostor?

Rozhodně. Ale postupně se z naší pracovny stává herna, takže to budeme muset brzy řešit.

Kde bereš energii, když se ti nic nechce? Co je tvůj hnací motor?

Právě ta tvorba je můj hnací motor. Ať už jsou to písmena, pečení nebo vázání kytek, musím něco dělat a něco fyzického vytvářet. Dělá mi to radost a dává pocit svobody. A když si potřebuju odpočinout a nedělat vůbec nic, vyrazím do kavárny nebo jdu spát.