Kabátovi: O Bobu se bavíme neustále, volno máme jen o Vánocích

Příběh rodinného blokařství Bobo se začal psát před 30 lety. Firmu, která se specializuje na výrobu bloků, zápisníků a diářů, založili Václav a Helena Kabátovi. Dnes ve firmě pracují se svými syny a dalšími šikovnými lidmi. Jak vzpomínají na uplynulá léta a co považují za největší úspěch firmy?

Blokařství Bobo založil Václav Kabát se svou ženou Helenou v roce 1991. Na začátku historie rodinné firmy byla láska k papíru a také touha lidí v tehdejším Československu po tvoření všeho možného. 

Svým zákazníkům vždy nabízeli papírové výrobky v té nejlepší kvalitě. Už třicet let se firma Bobo specializuje na bloky, skicáky, kalendáře a diáře a sešity Bobo zná téměř každý školák. Václav s Helenou dnes ve firmě pracují společně se syny Vencou a Honzou, kteří po otci zdědili talent na bicí i podnikatelského ducha. 
 

Co znamená název Bobo?
Václav: Když jsme ještě neměli děti, říkal jsem tak své ženě Heleně. V té době jsme už podnikali v kopírování a název naší firmy byl původně MKK – Minoltou kopíruje Kabát. Jeden náš známý nám to ale absolutně zkritizoval, že prý se takhle žádná firma jmenovat nemůže. A když slyšel, jak Helenu oslovuji, napadlo ho pojmenovat firmu Bobo. 

Proč jste se rozhodli kopírování rozšířit na výrobu sešitů a jiných papírových produktů?
Václav: Úplně první výrobek byly barevné papíry. Pak svázané papíry v kroužkové vazbě a odtud jsme se dostali k blokům, zápisníkům a sešitům.
Helena: Chtěli jsme se dál posouvat, rozvíjet výrobky a celý byznys. Tehdy k nám hodně chodili návrháři, kteří potřebovali různé bloky a sešity. Pár jsme jich vyrobili a fungovalo to. Měli jsme ale velké štěstí, že tady v té době nic moc nebylo, proto se nám dařilo. 

Co považujete za největší firemní úspěch?
Honza: Že to vydrželo třicet let.
Václav: S tím stoprocentně souhlasím. Že jsme to zvládli, že jsme stále rodinná firma a že jsme nikdy nedali přednost práci před rodinou. 
Helena: My jsme vždy byli odpůrci globalizace firem. Když začnete být úspěšní, začnou za vámi chodit lidé s různými nabídkami, ať už ke spolupráci nebo s tím, že chtějí vaši firmu koupit. Tomu jsme ale vždy dobře odolávali. Chtěli jsme zachovat rodinnou firmu. A to je podle mě náš velký úspěch. 

Jak se firma za těch 30 let změnila?
Václav: Změnily se kulisy, ale základ je stále stejný. Chceme předávat lidem radost prostřednictvím papíru. 

Jaké to je pracovat s celou rodinou?
Václav: Skvělé. Je to to nejcennější, co mám. Nikdy jsem si nedokázal představit, že to bude takhle krásné.
Venca: Ale není to jednoduché. Někdy bych řekl až vyloženě těžké. 

Máte nastavená nějaká pravidla, aby vám to spolu klapalo?
Václav: Pravidlo první, o všem rozhoduji já. (smích)
Honza: To si myslíš ty, ale přitom o všem rozhoduje máma. (smích) Jednou jsme si řekli, že se nebudeme o práci bavit při večeři. Protože už toho bylo moc. Domluvili jsme se, že to klidně budeme doma řešit, ale jen v určitý čas.
Venca: Vlastně jediná doba, kdy práci vůbec neřešíme, jsou Vánoce. 
Václav: To je ale úděl rodinné firmy, nelze to zcela oddělit a práci doma vůbec neřešit. 
Honza: A často se nám stává, že doma vyřešíme mnohem víc věcí než v práci. 

Venca a Honza jsou bubeníci, už pár let se ale v Bobu také angažují. Jak začala jejich práce pro Bobo?
Václav: Vlastně to bylo zcela přirozené a plynulé. Vyrůstali ve fabrice, pohybovali se kolem byznysu a postupně si k firmě budovali vztah.
Venca: My jsme vlastně nic jiného neznali. Proto jsme ani nechodili na žádné brigády do jiných firem, měli jsme hraní a Bobo. A postupně jsme začali hraní na bubny víc a víc kombinovat s prací pro Bobo. 
Honza: Když jsme byli starší, rodiče se s námi bavili o pracovních věcech, a my se tak postupně začali zapojovat do chodu firmy. Dnes společně s bráchou vedeme marketingové oddělení a podílíme se na chodu celé firmy.

Jak se vám povedlo kluky do byznysu zapojit?
Helena: Museli jsme se naučit, jak na to. Mysleli jsme si, že to budou dělat tak, jak chceme my. Ale takhle to samozřejmě nefunguje. Díky bohu jsme ale měli možnost vidět, jak to dělají v jiných rodinných firmách, jak děti zapojují nebo naopak drží stranou. Jak jim firmu předávají nebo jak to probíhá, když se rodiče nechtějí firmy vzdát. To byla velká škola a podle toho jsme se začali chovat. Úplně nejdůležitější je s dětmi mluvit. Nemůžete jim říkat, co mají dělat. 
Václav: Hlavně nesmíte nikoho předělávat k obrazu svému. Ale žádný univerzální návod neexistuje. 

Když vidíte, že kluci dělají něco špatně nebo jinak než byste to udělali vy, zasáhnete?
Václav: Myslím si, že když se mají spálit, ať se spálí.
Helena: Pozorujeme je z povzdálí a hlídáme, aby jejich případné přešlapy nebyly příliš velké. Ale spíš je necháváme, ať si všechno vyzkouší a sami zjistí, co funguje a co ne.  

Jste ochotni firmu klukům jednou předat?
Helena: Rozhodně ano.
Václav: Když budou chtít, tak by to pro mě byla čest. Pravidelně to s nimi řešíme. 

Měli jste chuť to někdy vzdát a jít dělat něco úplně jiného?
Helena: Měli jsme období, kdy jsme uvažovali, že firmu prodáme, bylo to v době celosvětové ekonomické krize, někdy kolem roku 2009. Měli jsme nízké prodeje, málo zakázek, moc to nefungovalo. Firmu jsme už dokonce nabízeli k prodeji, ale bylo nám řečeno, že když je firma stále funkční, je v podstatě neprodejná. Doma jsme se ptali děti, jestli máme firmu prodat, ale nesouhlasili. Tak jsme to nakonec přehodnotili a teď jsme za to samozřejmě rádi.

Dnes se nacházíme ve druhé krizi, jak vás zasáhla?
Helena: Teď to zvládáme docela dobře, práce pořád nějaká je. Snažíme se moc nezabývat tím, co se kolem nás děje, a jdeme stále dopředu. Možná nás naopak tahle krize posílila, vyčistily se vztahy. 
Václav: Teď není čas si na něco hrát. Je potřeba se přizpůsobit situaci a makat. 
Honza: Nastavili jsme pár nových pravidel, něco se změnilo, zjistili jsme, co děláme špatně a kde máme rezervy. Ta krize nám vlastně opravdu pomohla. 

Co plánujete do budoucna?
Honza: V červnu nás čeká jedna veliká novinka. Připravujeme novou ucelenou edici dětských výrobků. Půjde o sešity, skicáky a vše, co děti potřebují do školy. Edice dostala název Svět, o grafiku se postaraly skvělé grafičky Radka a Emma Folprechtovy. Obálky výrobků zdobí ručně kreslené motivy všeho, co je pro nás v životě důležité. Edice bude v prodeji od 1. června na mezinárodní den dětí, je to vlastně náš dárek malým školákům a předškolákům. 

Co byste Bobu popřáli k 30. narozeninám?
Václav: Aby bylo šťastné a aby vydrželo. 
Helena: Já musím Bobu poděkovat za ten život, který jsme společně prožili.
Venca: Přeju mu, aby vydrželo.
Honza: Aby zůstalo Bobem. (smích)