Jak natrénovat špetkový úchop?

Tužka, pastelka nebo pero se dá držet mnoha způsoby. Pro nás ten nejlepší a nejpřirozenější je ale jen jeden. Jde o takzvaný špetkový úchop. Z hlediska pohybu ruky – konkrétně tedy prstů a dlaně je také nejvíce efektivní. Ruka se při něm tolik nenamáhá a psaní je jednodušší. Jak tedy na správné držení tužky?

Dnešní doba nahrává moderním technologiím a my jsme bohužel skoro zapomněli psát ručně. A pak se divíme, že to neumějí ani naše děti. Přitom jsou jenom – stejně jako my – zvyklé psát na počítačích a telefonech. Jenže proto, že se stále více spoléhají na klávesnici, omezuje se jejich schopnosti koncentrace, neposilují paměť a hůře se učí. 

Ruční psaní naopak posiluje mozek, respektive soustředění, a trénuje paměť. Když píšeme rukou, soustředíme se – a děti obzvlášť na tvary jednotlivých písmen, na čárky ve větách a jiné záludnosti, které na počítači většinou spíš ignorujeme. Ruční psaní navíc funguje i jako skvělý relax.  

Pokud máte doma malého prcka, určitě s ním trénujete správné držení tužky. Víte, jak na to? 

Než začnete:

Všechno začíná u správné polohy celého těla. Dítě by se mělo chodidly dotýkat země a to celou jejich plochou – to zajišťuje stabilitu. 

Výška pracovního stolu má dosahovat dítěti zhruba do poloviny hrudníku. Dítě by se nemělo o desku opírat, ale pouze se k ní lehce nahýbat. 

Taky dejte pozor na kroucení zad nebo naklánění hlavy. Ramena by měla být ve stejné výšce, hlava jen mírně skloněná, asi třicet centimetrů od papíru. 

Tužku by pak mělo držet v jedné ruce a tou druhou se opět jen lehce o stůl opírat, ideálně tak, že ruka bude položená podél sešitu, případně si dítě může papír přidržovat. 

 

Jak na špetkový úchop?

Nejprve natrénujte správné držení tužky. Tužka se drží palcem a ukazováčkem. Oba prsty mají být ve stejné poloze těsně u sebe, prostředníček podpírá tužku zespodu. 

Mezi prsty a hrotem tužky má být vzdálenost asi tři centimetry. Nižší úchop totiž omezuje pohyb při psaní, ten vyšší zase ztěžuje ovládání tužky. 

Děti si často pomáhají tak, že třeba tužku podpírají dalšími prsty nebo prsty různě kroutí, a psaní jim kvůli tomu příliš nejde. Tomu se dá ale předejít pomocnou gumou, kterou nasadíte na tužku. 

 

Co dělat, když dítěti psaní nejde?

Určitě se vyhněte nátlaku, křiku nebo vyhrožování. Psaní má být radost, tak se spíš snažte dítě pozitivně motivovat. Třeba jak to bude fajn, až se naučí podepsat nebo vám bude moci poslat pohled ze školy v přírodě. 

Před psaním je dobré ruku procvičit, třeba krouživými pohyby zápěstím, protřepáním prstů nebo hrou na imaginární piano. Úplně stačí, pokud budete psaní trénovat pár minut denně. 

Při psaní se pak zaměřte hlavně na plynulé pohyby ruky a správné obtahování tvarů. Pohyb ruky by měl být ladný, hlavně ne křečovitý. Při učení nových písmen nezapomeňte opakovat ta starší, která už dítě umí nebo by mělo umět. 

Zkuste dítěti ukázat, že některá písmenka mu mohou připomínat konkrétní věci. Třeba že „U” připomíná umyvadlo. 

Vyzkoušet můžete i různé uvolňovací cviky, třeba kreslení koleček nebo vlnek. Ideálně to zamaskujte jako hru, aby dítě nemělo pocit, že tráví školou příliš svého volného času. 

 

My jsme pro tyto účely do našich školních sešitů přidali čtyři stránky na rozepsání a čmárání, kde si děti mohou ručky procvičit a pak se vrhnout na psaní. Více se dozvíte tady.

 

Velký výběr školních sešitů najdete tady!